čtvrtek, 24. září 2009

Podzim

Období kaštanů.

Malé, hnědé, lesklé. Válí se po zemi. Na ulici, na trávě, v parku. Za pár dní oschnou a bude po lesku.

Škoda, že už po mně nikdo nechce, abych je sbírala na zimu pro zvířata. Nasbírala bych jich velký kýbl, zabořila do něj ruku a přesypávala svůj pokad ze strany na stranu, z dlaně do dlaně, jako strýček Skrblík, když si hrál se zlaťáky. Takhle jen do jednoho kopnu a jdu dál.

Mohla bych si aspoň vyrobit zvířátko :o)

Jen tak - loar vlastní prackou 24.09.2009, 22:25:00, Komentáře (1)

úterý, 15. září 2009

Malá ale moje

sociální fóbijka

Nerada chodím někam, kde nikoho neznám. Nebo skoro nikoho. Skoro nikoho je možná ještě horší než vůbec nikoho, prababiččino proslavené „však mě neznajó“ při dělání ostudy někde v obchodě v cizím městě na to sedí dokonale.

Nerada po někom něco chci, i když vím, že ten někdo je tady od toho, že přesně tohle je jeho práce.

Mám svou třináctou komnatu, ve které není nic strašného, ale přesto jsem do ní vpustila jen pár lidí. Možná i míň než pár. Moje komnata, můj prostor, moje postýlka, můj talířek, moje polívčička.

Bylo by načase odemknout dveře a komnatu zpřístupnit veřejnosti. A třeba se s někým poradit, jestli bych neměla trochu uklidit, vymalovat a pořídit si nový stoleček.

Jenže... (Skok na začátek cyklu)

- – - – -

Pod čarou a zcela mimo téma. Proč musíme schůzovat zásadně v nejsmradlavější hospodě v celém širokém a dalekém okolí? V hospodě, kde se i já zapřísáhlá nekuřačka (cigarety mi kupuje Rybushka) dusím. V hospodě tak smradlavé, že cestou domů přebiju i bezdomovce a pak musím hned, nejlíp i s oblečením do vany? Já vím, že se Velitelka zná s hospodským, ale to neznamená, že mě to neštve. Dnes jsem si aspoň ráno vzpomněla a učinila preventivní opatření – na sobě mám roztrhané rifle, které jinak nosím už jenom na zahradu, věci jsem přeházela do podobně roztrhané tašky a nechala doma sako, abych nesmrděla ještě čtrnáct dní.

Deníček - loar vlastní prackou 15.09.2009, 17:06:00, Komentáře (1)

pondělí, 14. září 2009

Orientalische Mischung

se jmenuje čaj, který jsem dostala od Zlodušína, který ho dostal od vídeňského špeha. Je cítit trochu jako bolavá noha, ale je lepší než ten karamelový, co jsem dostala od Zlodušína, který ho dostal pod stromeček, minule. Zároveň je ale horší než ten bezejmenný, co jsem taky dostala od Zlodušína (a on ho zase dostal od pana W.), protože ten se sice nedal pít, chutnal asi jako voda z ponožek, zato se ale dal sníst. Jsem holt takový čajový odpadkový koš.

V ulici nám už přes měsíc předělávají kanalizaci. Teda spíš nepředělávají, jen jednou za čas, nejlépe o víkendu v 7 ráno přijedou s bagrem nebo sbíječkou. Uznávám, že trubku položit stihli, ovšem na hlavní kanál ji prý nenapojí, protože prý došly peníze. (Jak došly peníze? Páni radní netuší, kolik mají na účtu?) Milá trubka odnikud nikam bude čekat v zemi na lepší časy.

Klíčník kupodivu ještě nevycouval. Budu mu muset představit maminku, ta by ho mohla dostatečně vyděsit, s věkem se u ní začínají projevovat babiččiny geny (aneb jak babička donutila pošťáka, aby jí místo roznášení pošty posekal zahradu). Ovšem, když jsem tak viděla jeho příbuzenstvo, na podobné výstřelky bude zvyklý. A pak taky váhám, jak to co nejopatrněji sdělit Příšerce, kterou ve středu uvidím a která nás oba zná a nikdy by ji nenapadlo, že jsme schopni takových zvěrstev :o)

Deníček - loar vlastní prackou 14.09.2009, 13:23:00, Komentáře (2)

čtvrtek, 10. září 2009

Nafukovací

...prsa

Dnes odpoledne za mnou přišel Zlodušín s dobrou zprávou. Přijede pan W.,* aby zkontroloval svého svěřence.

Hurá! Konečně ho uvidím! A kdy že přijede?

To se ještě neví.

Já že bych se předem vyzbrojila patřičným oblečením a poletovala tu po budově jako obsluha nahoře bez.**

Musíme ti pořídit silikony. Nebo nafukovací prsa. Hned jak uvidíš, že W. prochází vrátnicí, zamáváš na něj a začneš zuřivě foukat (naznačuje rukama do závratných rozměrů rostoucí horní objem). Jak je W. normálně spíš bledej, tak teď bude úplně červenej!

- – - – -

*) Ten pan W., co mi vždycky poděkuje za dobře a pečlivě vyplněný soubor (což Zlodušín považuje málem za nabídku k sňatku) a pak mi to celé od základů přepíše.

**) Pan W. je slušně vychovaný, a když při poslední návštěvě Prahy omylem (?) zapadl do hospody s obsluhou nahoře bez, byl z toho patřičně šokován, mravně pohoršen a měl další tři dny o čem vyprávět.

Deníček - loar vlastní prackou 10.09.2009, 15:36:44, Komentáře (0)

Šéfová

„Moje šéfová mě poslední dobou strašně štve,“ ulevil si Klíčník.

Všude je jí tak nějak plno. Ona přijde do práce, a pak si třeba hodinu vaří čaj.

Loar přijde ráno do práce, postaví vodu na čaj. Za půl hodiny jde na záchod a zjistí, že voda vystydla. Zapne konvici. Vrátí se ze záchoda, napíše mail, vzpomene si na konvici a zjistí, že voda je zase studená. Nasype čaj na sítko, zapne znovu konvici. Po dalších několika minutách se ozve Technik, jestli jí to má zalít.

Kytky už má i v zasedačce. Já se divím, že jí za to vedení nesprdne.

Loar si vzpomene na Adélu, co mají v práci, a na svůj domácí květinový stůl (stolkem se to nazvat nedá) a přeplněné parapety.

Od rána do večera se krmí. Furt něco žere.

Loar se krmí jen od oběda (což ovšem pro Klíčníka bude znamenat ráno). Včera to začalo rohlíkem se sýrem, pokračovalo paprikou, rajčaty, broskví, tvarohovou activií, křehkým toastem z pytlíku (musela jsem se podívat, jak se to vlastně jmenuje), další broskví, jablkem, a když Klíčník dlouho nešel, dala si ještě jogurt a toast.

Všude po ní zůstávají drobky.

„Ten křehký toast jsem asi neměla jíst,“ říká si Loar. „Kromě toho, že mám drobky za podprsenkou, vypadá to kolem mého pracovního stolu jako na drobkovišti.“

A mluví s plnou pusou. Nechutný.

„Tho je opwavdu hwůoza,“ zamumlá Loar a snaží se rychle spolknout kousek zeleniny v těstíčku.

No nebude z nás krásný pár? ;-)

Deníček - loar vlastní prackou 10.09.2009, 11:19:00, Komentáře (1)

pondělí, 7. září 2009

Dietní režim a hygienické návyky

na divokém jihovýchodě

„Doktorka mi napsala do papírů, že si mám upravit hmotnost,“ prohlásila potencionální tchýně. „Ale nenapsala tam, jakým směrem. Tak to bych se měla pořádně nacpat, vždyť já jsem tak strašlivě hubená.“ Pak už se jenom uznale poplácala po zadku a zasedla k talíři.

V širším rodinném kruhu koluje historka, v níž jakási dáma měla přinést manželovi do nemocnice lehké jídlo a dorazila s kopcem řízků. Na námitky ošetřujícího personálu odvětila, že jsou dietní, protože je smažila na oleji a ne na sádle.

Podle toho už je asi celkem jasné, jak to asi na jihovýchodě vypadalo.

Musím uznat, že jsem za celý svůj život nesnědla tolik špeku, jako tam za tři týdny. Já, která se podobným dobrotám vyhýbám jako čert kříži... Jenže tady jsem si mohla víceméně vybrat, jestli budu snídat suchý bílý chleba (fuj) a poslouchat věčné přemlouvání, abych se pořádně najedla, nebo chleba, špek a nějakou tu klobásu. Vybrala jsem si to druhé, když se na špek nasype půl sklenice sladké papriky a sní se k němu půl kila cibule, není vlastně zas tak špatný.

Cibule, to je další věc, které jsem snědla snad metrák. Česneku jen půl metráku.

A taky tunu vína, hroznového, co jiného taky jíst na vinici (samozřejmě zapíjené vínem tekutým).

Fazole. Moc fazolí. Ještě víc fazolí. Kdyby nás chtěl v noci někdo přepadnout a pozabíjet ve spánku, nepovede se mu to, protože by u dveří od ložnice padl smrady.

A hlavně – ta nejdůležitější věc: pravidelné čištění zubů. Ráno, po snídani, před obědem, po obědě, před večeří, po večeři, v případě potřeby i během dne. Sotva stihl člověk otevřít oči, první, co uzřel, byl náš hostitel s ústní vodou v jedné a kartáčky na zuby v druhé ruce. Při bližším pohledu se ukázalo, že kartáčky vypadají podezřele skleněně a že ústní voda se nevyplivuje, nýbrž polyká.

Pevně doufám, že ta dvě kila navíc, která jsem si dovezla domů jako suvenýr, jsou prachobyčejné sádlo a ne zvětšená játra :o)

Deníček - loar vlastní prackou 7.09.2009, 21:16:00, Komentáře (1)

neděle, 6. září 2009

Tam a zase zpátky

Abstinenční příznaky a velmi špatný romantický příběh pro ženy

Odpotácet se ráno na vlak, cesta s mladou Makedonkou ubíhá poměrně rychle.

Vypotácet se z vlaku a pomalu ale jistě se octnout ve velmi špatném romantickém filmu. Romantické přírodní kulisy, zeleň, les, cvrčci cvrkají, občas zahouká sova, oheň praská a plápolá. Hlavní hrdinové sedí u ohně, koukají do plamenů, když tu padne cosi jako nabídka k sňatku. Hlavní hrdina se zahledí směrem k hlavní hrdince a optá se, zda by s ním chtěla žít, jak by si představovala svatbu, kolik by chtěla mít dětí, a přihodí k tomu, že se mu líbila už tehdy před dvanácti lety.* Hlavní hrdinka tiše úpí, protože se hlavního hrdinu během oněch dvanácti let snažila několikrát neúspěšně sbalit, několikrát byla odbyta s tím, že hlavní hrdina nechce vztah, neboť je náladový, nesnáší lidi a bude z něj alkoholik, až to někdy před půl rokem, kdy se jí hlavní hrdina optal, jestli by šla za kmotru jeho dětem, a chtěl ji seznámit s lesbickou spolupracovnicí, definitivně vzdala.

Pak se romantický film přehoupl v horor – rodinné sešlosti, jedna strašlivá teta a zjištění, že ony stránky, které hlavní hrdinka objevila v dávných dobách společného pracovního poměru v historii internetového prohlížeče na sdíleném počítači, opravdu patřily hlavnímu hrdinovi.

Horor pokračuje návštěvou kamarádů, ze které si hlavní hrdinka moc nevybavuje. Snad jen, že počet zlikvidovaných lahví všech možných lihovin přesáhl kritickou mez a že kamarádova dcera v kosmetickém záchvatu vyškubala hlavní hrdince obočí do směšné až děsivé čárky (naštěstí to už dorůstá).

Následuje oddych v romantických kulisách a (skoro) rodinná idylka. Hlavní hrdinové se shodnou, že se jim ještě nechce do práce, a svorně volají svým šéfům, aby jim prodloužili dovolenou.

Demonstrace (inzerovaná v minulé SMS) a návštěva dalších příbuzných a kamarádů je naštěstí zavržena a oba hrdinové se oddávají páchání trestné činnosti (např. krácení spotřební daně) a popíjení výsledných produktů.

Přichází den odjezdu. Hlavní hrdina naštěstí dostane spásný nápad a opije řidiče, takže se odjezd o den odkládá. Večerní vlak a zazvonil zvonec, filmům je prozatím konec.

Hlavní hrdinka má lehkou ponávratovou depku (nebo abstinenční příznaky).

- – - – -

*) Přičemž je to o to romantičtější, že hlavní hrdinové se původně vlastně vůbec neměli potkat. Kamarádka hlavní hrdinky chtěla odjet na hory a požádala hrdinku, jestli by za ni nezaskočila. A tak se hlavní hrdinka ocitla ve špatný čas na špatném místě, tj. v jedné místnosti s hlavním hrdinou. Strávili spolu krásný romantický týden, kdy hlavní hrdina pěl ódy na produkty práce hlavní hrdinky a hlavní hrdinka s okouzlením sledovala hrdinovy hluboké modré oči. Poté se hlavní hrdina na rok odporoučel na druhý konec světa.

Po roce a něco se hlavní hrdinové octli ve dvou více či méně profesionálních vztazích, ze kterých se hlavní hrdinka zpovídala věštkyni Úje (co Úja řekla, to se většinou v následujících vteřinách opravdu stalo), která to s povzdechem komentovala slovy: „Vy dva se jednou vezmete.“ Profesionální vztahy skončily, hlavní hrdinka si našla jinou práci, následoval ještě jeden pokus typu nesnáší lidi a bude z něj alkoholik a cesty hrdinů se na nějaký čas (asi tak 5 let) rozešly.

Před dvěma lety byla hlavní hrdinka kdesi s Veličenstvem (společný známý), který prohlásil, že se ho na ni hlavní hrdina ptal a že by se mu třeba mohla ozvat. Což hlavní hrdinka taky udělala. Zbytek (tj. několik večeří, zlomená noha, osudná lesbická kolegyně a několik dalších historek) by se dal dohledat v archivu. O tom, zda se hlavní hrdinové nakonec opravdu vezmou, či ne, budu nadále informovat.

Deníček - loar vlastní prackou 6.09.2009, 20:38:00, Komentáře (5)