středa, 31. března 2004
Jak jsem si dělala dobře.
No...to se mi zas vyvedl nadpis. Nás úchyly při pohledu na něj napadají jen dvě věci a rock'n'roll mezi nimi tedy není. Ale co, nechám to být.
Pondělí – tanyny tanyny uf uf. Po hodině nám lektorka nabízela, že můžeme tentokrát zůstat déle. Brala jsem to jako sprostou a nechutnou provokaci. Jelikož jsem si přestávala být jistá, které z končetin se říká noha a které ruka, o nějakých ladných pohybech ani nemluvím, návrh cvičitelky jsem zdvořile odmítla (omlouvám se za kostrbaté souvětí, za hlavou mi skříňostavěči vrtají do zdi, takže se nemůžu soustředit na krásu a čistotu slohu :-))).
Perkele byla v pondělí indisponovaná a já usoudila, že sama doplňovat minerály oblíbeným iontovým nápojem nepůjdu. I odplížila jsem se na mhd. Času jsem měla moře, protože další autobus mi jel až za hodinu (těžký život venkovana). Získaného času jsem využila na kratší procházku. Zamířila jsem k řece. Voda šplouchala, jiskřila slunečními paprsky, na hladině se vznešeně vznášely labutě. Klid. Turistů všehovšudy pět, jedna milenecká dvojice, starší pán se psem, prázdné lavičky, jen občas s větrem přiletělo zazvonění tramvaje či zahoukání parníku. Racci se tiše pochechtávali a já se smála s nimi.
Úterý –
Večer jsem měla to potěšení shlédnout nádherný západ slunce. Žádný obyčejný pomeranč na nebi, pěkné veliké jezero ohnivé krve. Ach...
Středa, tedy dnes. Vrty vrty vrrrrrrrrrt vrrrrrrrrrrt. Rostoucí skříň ale nevypadá vůbec špatně. "Ráno" jsem byla s kolegou nakupovat víno na oslavu, odpoledne bude divoké.
Po oslavě se chystám do kina na Invazi barbarů, po níž bude doufám následovat posezení v nějakém útulném doupěti.
Deníček - loar vlastní prackou 31.03.2004, 11:09:00, Komentáře (2)
pondělí, 29. března 2004
Neneneneděle
Včera jsme si s nejmenovanou blogerkou :-) udělaly pěkné kulturní odpoledne (kafe a medovinka mňam mňam). Cestou domů mě zaujala dvojice z jiného světa. Já vím, že bych neměla střílet do vlastních řad, ale tu paní bych vlastnoručně uškrtila.
Postávala jsem v tramvaji nad "zamilovaným párečkem" – oběma mohlo být tak kolem padesáti. Z přemítání o chroustech mě vyrušil hlas hodný ježibaby:
"Proč máš tu čepici? Je ti zima? Podivej se, jak vypadáš. dneska jsem nikoho v čepici neviděla."
"Ehm...když..."
"No jo, ty bys umrznul. Sundej si jí."
(sundavá čepici)
"Koukni se na ty vlasy, to je hrůza. Udělej s tím něco!"
(rukou připlácává svých pět chlupů)
"Jaktože nemáš hřeben? Učeš še! Tady máš!"
(bere si hřeben a prohrabává porost)
"Ještě tady na straně! A pamatuj si, že je to naposled, co ti dávám hřeben!"
Brrrr.....
Deníček - loar vlastní prackou 29.03.2004, 11:56:11, Komentáře (1)
pátek, 26. března 2004
Čichám, čichám člověčinu.
Máme vskutku úžasného lektora na francouzštinu. :o))
Včera se D. zase jednou vyznamenal. Přišel do třídy, strhal ze sebe šatstvo (skončilo to bundou) a vrhl se své studentky. Ke každé z nás přistoupil na vzdálenost asi tak jednoho kroku, naklonil se, chviku postál a přesunul se o ženu dál. U třetí oběti se zastavil, ukázal na ní a vykřikl: "C'est toi!"
Holčina samozřejmě netušila, která bije.
"Co máš za parfém?"
"Dneska žádný."
"To je divný, cítím tu nějakou neznámou vůni."
Nakonec se ukázalo, že pravým viníkem je spolužačka o židli dál, která to trochu přehnala s voňavkou.
Nádhera. To bylo poprvé, co mě vyučující očuchával. Poslouchali mě asi všichni. Jeden starší pan profesor mě objímal a hladil po vlasech. Matikář na gymplu na mě zíral a snažil se mě ochutnat. Ale takhle okatě mě opravdu ještě nikdo neočuchával :-)))
Deníček - loar vlastní prackou 26.03.2004, 15:35:00, Komentáře (4)
Pracovní nepříspěvek
To jsou zase zprávy. V úterý se vrací šéf, ve čtvrtek odjíždí podšéf a mě čeká boj. Před chvílí jsem měla poměrně (ne)vážný rozhovor s Michalem. Teď jen tupě sedím s prsty na klávesnici snažím se. Snažím se nějak vypsat z pocitů, které snad ani nemám. Snažím se spláchnou ty nekončící pustiny uvnitř mé hlavy spláchnout kamsi do OO. Možná to ani nebudu publikovat. Kdo ví...
Celý článek
Deníček - loar vlastní prackou 26.03.2004, 15:19:10, Komentáře (4)
čtvrtek, 25. března 2004
Ukradený příběh o vypečeném kamarádovi
Publikováno s laskavým nesvolením vypravěče, kterého tímto virtuálně líbám :o) (když už ne ve skutečnosti) a milionkrát mu děkuji.
Takže... Tento Vypravěč měl polského kamaráda, říkejme mu třeba Míša. Seznámil se s ním na svých cestách po Polsku, kde nějakou dobu bydlel v jeho rodině. Samozřejmě i on pozval Míšu k sobě domů. Míša pozvání s radostí přijal a strávili spolu ve vší počestnosti pár týdnů u Vypravěče.
Na tom ještě není nic zarážejícího. Jenže...
Za rok si Vypravěč užíval prázdnin se svou přítulkyní, když mu zavolala zoufalá matka: "Míša je tady, já s otcem odlétám do teplých krajin, ihned přijeď a postarej se o něj." Nebohému Vypravěči nezbylo nic jiného než sebrat přítulkyni a upalovat k domovu.
Doma už byl Míša vesele zabydlený ve Vypravěčově pokoji, perfektně se vyznal v jeho skříních a šuplatech, prostě idylka. Prázdniny lehce plynuly a začínal se blížit čas, kdy se Vypravěč potřeboval vrátit ke svým studijním povinnostem. I optal se opatrně Míši, zda neuvažuje o návratu. Míša odvětil, že nemá peníze na cestu zpět. Vypravěč byl mírně šokován, ale byl ochoten zaplatit milému kamarádovi jízdenku, jen aby se ho konečně zbavil.
Uběhlo pár dní a Vypravěč hledal knihu...nenašel. Hledal cédéčko...nenašel. Probudilo se v něm strašlivé tušení. Nevěděl, co má dělat, na něco tak hrozného se málem styděl i pomyslet. Jeho moudrá sestřenice mu pak poradila: "Klidně se mu podívej do kufrů, on se taky nežinýroval, když se ti hrabal ve skříni."
Vida, knihy i cédéčka byly na světě! Vypravěč se zcela oprávněně rozzuřil do ruda a Míšovi od plic zaspílal.
"Objevil ses tu bez pozvání, dobře. Hrabal ses mi ve věcech, taky fajn. Neměl jsi peníze, okkeeej, ale krást mi tu teda nebudeš. Pokud jsi chtěl nějaký cédéčko, měl jsi říct, rád bych ti ho dal. Dávám ti hodinu. Sbal si svejch pět švestek, jestli chceš, vezmi si nějaký jídlo, ale za hodinu ať jsi pryč. Už tě nechci nikdy vidět!"
.
.
.
Tak, plně titulovaní čtenáři. Představte si, že jste v Míšově kůži. Co byste udělali? A teď hádejte, co udělal Míša.
.
.
.
Šel si do kuchyně pro jídlo.
Jojo, host do domu, bič do ruky... Vypravěčova matka od té doby prohlašuje: "Můžeš si dělat, co chceš, můžeš se oženit, vzít si ženskou, chlapa, bělocha, černocha, zeleňocha, je mi to fuk. Ale žlutý a Poláky mi domů nevoď."
Deníček - loar vlastní prackou 25.03.2004, 16:43:00, Komentáře (3)
A já jí napráskám
Tak jsem tady narazila na další šelmu rybovitou. Ach jo. Bývávalo tu tak hezky... dny klidu jsou však sečteny :-)
Aspoň vám na ní něco prozradím. Jmenuje se Rybička, ale její nejoblíbenější přezdívka je Kapustňák. Má něco společného s provázkovým Jurou (jojo, před minulostí neunikneš...), dokonce s ním možná jezdí jedním vlakem, jen vystupuje o pár stanic dál. Ráda pije a plave (vždyť je to taky ryba) a ze všeho nejvíc miluje sloupy.
Tož tedy, milá Rybushko, ať se ti v novém akváriu líbí.
Deníček - loar vlastní prackou 25.03.2004, 12:11:13, Komentáře (16)
středa, 24. března 2004
Konec válek!
Konečně jsem se i já odhodlala přispět svou kapkou do moře světového míru. :-) Slint slint...
Celý článek
Fotoalbum - loar vlastní prackou 24.03.2004, 11:28:00, Komentáře (5)
úterý, 23. března 2004
Hledám dendrologa :-)
Vyzná se tu někdo ve stromečkách? Nějaký personalista-botanik amatér?
Dnes jsem se málem nedostala na francouzštinu. Na dveřích se totiž skvěla značka zákaz vjezdu. Trochu mě to zmátlo. To už se zase bude chodit z druhé strany sklepem? Nakonec jsem se osmělila a šáhla po klice...eh klika tam není...po dveřích. Kupodivu šly otevřít a já jako typický Čech vjela do protisměru :-) No nic. Na druhý pokus jsem to zvládla a za odměnu jsem se mohla zúčastnit výuky.
Brali jsme passé simple (nikdy nepochopím, proč mají takový divný čas – D. ho nazývá masturbativním – ve společnosti ho nepoužijete, hrajete si s ním jen sami pro vlastní potěšení).
Pak jsme měli (Bílý pes tuší) nakreslit stromeček. Stvořila jsem něco takového:
Moc hezké, že? Dokonce i D. mě za toto veledílo pochválil. Líbilo se mu, že můj stromeček měl narozdíl od dřevin mých spolubojovnic listí.
A já se teď ptám. Jsem divná? Projevila se v mé kresbě nějaká úchylka? Nějaká odlišná orientace (když už má někdo 50%...)???
Ehm...ještě k těm mým 50 procentům. Včera jsem celou cestu vlakem pokukovala po sympatickém mladíkovi. Modrooký blonďák s jemným obličejem... Málem jsem ho šla pozvat za účelem nemravných návrhů na kafe. Jenže pak ten mladík vstal a já si všimla, že má prsa. Ach jo :-)))
Deníček - loar vlastní prackou 23.03.2004, 16:26:00, Komentáře (5)
pátek, 19. března 2004
Co pátek vzal
...vlastně spíš čtvrtek dal.
Asi na mě taky přijde jarní únava. Nebude způsobena nedostatkem vitamínů ani dlouhou těžkou zimou, ale nevyspáním. Třeba včera. Vzbudila jsem se před šestou ranní (téměř neuvěřitelné), venku světlo...přece nepůjdu ještě spát. Jen tak pro radost jsem chvíli šukala po světnici, abych se posléze plna elánu vypravila do práce.
V zaměstnání jsem byla pilná jako včelička, dokonce jsem si našla čas i na přípravu spíči :), kterou budu mít příští týden před nastoupenou pracovní četou.
Vedení jsem s úsměvem oznámila, že seminář od jedné nestihnu, neboť tou dobou trpím na francouzštině. Kolegové mi bohužel trochu zkalili radost, když kvůli mě celou akci přesunuli na čtvrtou odpolední.
Pak mě čekal uřvaný rám. Záměrně jsem si natáhla na ruku půl kila železa (říká se tomu hodinky) a jala jsem se testovat bezpečnostní opatření. Nic. Ani pípnutí.
Na francouzštině jsme vymýšleli článek podle obrázků, docela mě to bavilo. Zplodili (vlastně zplodily) jsme historku o synovi monackého prince, který odešel z rodného paláce, bydlí v pochybné čtvrti ve squatu s nelegálními přistěhovalci a na své živobytí si vydělává v travesti show. Peněz však asi nemá nazbyt, jelikož byl spatřen našimi reportéry, jak si hledá v boty v popelnici.
Po výuce jsem si přečetla smsku, že se večerní návštěva kina díky hromadnému PMS ruší. Nevadí...v práci jsem pustila DC++ a šla si trochu odpočinout na seminář.
Pak už jen hurá na maďarštinu. Konečně umíme říct, že má Petr auto a že umí tancovat. Nad rámec učebnice jsme se naučili vytvářet patvary jako je neuvěřitelný (hihetetlen).
Doma jsem vypucovala ledničku, podrbala kočky, pustila přitažený film, dobře se pobavila (určitě běžte na Vadí nevadí, pokud nebudete čekat nějaké převratné myšlenky, mohlo by se vám to líbit) a něco hodně po půlnoci ulehla do postele.
Ráno jsem se samovolně probrala před šestou...a tak to se mnou táhne od začátku týdne.
Dnešek mám méně aktivní, zasvětím ho (kromě občasných pracovních záchvatů) brousení po síti, hledání informací o francouzském politickém systému a házení nebohými ptáky.
Mimochodem, ráno jsem se ve dveřích srazila z uklízečkou, která právě rozebírala s technikem obsah mého odpadkového koše: "Samý obaly od BeBe sušenek, ona snad ani nic jinýho nejí."
Další srážku jsem měla před chvílí na chodbě. Nový mladý spolupatrovník (ještě jsem si na něj nezvykla) mi nešťastně/rozčileně oznamoval, že mu neprodložili pracovní smlouvu a že poletí. Eh... Sice nechápu, jak mu mohli hned po škole dát smlouvu na dobu určitou, když si o ní nezažádal, ale stýskat se mi po něm nebude. Mohl by třeba zkusit na zaměstnavatele poštvat pracák, aspoň by se trochu rozvířila místní stojatá bahna.
Ještě poslední perlička z práce. Vypisujeme výběrové řízení pro jednoho účastníka. Chudák zahraniční "žadatel" z toho byl lehce v šoku.
Counter overflow. Operation terminated. Písmenek už bylo dost. :-))
Deníček - loar vlastní prackou 19.03.2004, 12:37:00, Komentáře (0)
čtvrtek, 18. března 2004
Jak mě promočili...
Tak máme dalšího titulovaného blogera. Pavlovo vyprávění o průběhu mecheche mě dovedlo k slzám :) a vzpomínkám na vlastní cestu pro diplomu.
Před nemnoha lety, jednoho krásného pozdně červencového rána, jsme se plni napětí sešli v nejmenované historické budově. Všude kolem nás se hemžily davy rodičů, prarodičů, sourozenců, kamarádů a příbuzných z desátého kolena. My, budoucí účinkující na velkolepém představení jsme se uchýlili do místnůstky, kde nás paní zbavila studentských průkazů a dala nám příkazy.
Půjdete, zatočíte, obejdete, zastavíte. Projev zprava, projev zleva, projev zprostředka. Až prostřední zmlkne, po jednom půjdete přikládat prsty na berlu, pronesete zaklínadlo, dostanete trubku, vrátíte se na místo. Otočíte se a zástup hábitů vám všem potřese pravicí.
Jenže... Ono se to lehko řekne, ale těžko udělá. Až po projev zleva se zdálo být vše v naprostém pořádku. Přešlapující ex-studenti se sice trochu ušklíbali nad vzletnými slovy paní proděkanky o službě společnosti a světlých zítřcích, pobaveně pokukovali po vysokém Ivanovi, kterému z krátkého taláru vykukovaly džíny, ale jinak se nic nepatřičného nedělo. Pedelové důstojně drželi své hole, maminky štkaly nahlas...radost pohledět.
Pak ale přišel projev zprostředka. V latině. Uprostřed řeči se promotor odmlčel a my, klasicky nevzdělaní ignoranti, jsme usoudili, že už je čas. Premiantka Pavla rázně vykročila k berli. Nastal mírný zmatek. Pedel se ji nenápadnými pohyby ruky snažil poslat na původní místo, leč marně. Nakonec musel přikročit k ráznějším opatřením. Ticho v sále prořízlo hlasitě šeptané: "Huš!!! Huš!!!!"
V tu chvíli jsem byla opravdu šťastná za ty dvě v prváku utržené trojky. Nebýt jich, stála bych díky abecedě před Pavlou a čekalo by mě potupné "huš-huš".
To ovšem ještě nebyl konec. Ostuda pokračovala otočením. Opravdu jsme se otočili, to tedy ano, jenže na špatnou stranu. Šňůra profesorů a docentů pak nabízela pravici našim zadkům...
Celá akce vyvrcholila Jakubovým poděkováním škole, učitelům, rodičům, přátelům a ostatní na zemi se hemžící havěti. Nikdy nezapomenu jeho památnou větu: "Doufám, že důvěru na nás vloženou nezklamete."
Všem jmenovaným se ze srdce omlouvám. Podobnost s osobami mrtvými či živými je čistě náhodná :-)))
Deníček - loar vlastní prackou 18.03.2004, 17:12:04, Komentáře (2)
úterý, 16. března 2004
Předjarní
Co to na mě asi leze? Jarní únava? Tvůrčí krize? Lenost? Romantika? Jaro? Zapalování lýtek? Jan Tleskač?
Jsou věci, které bych si chtěla pamatovat. Kdykoliv si je vybavit v nezměněné podobě. Snad proto o nich nemůžu psát – ze strachu, že se rozplynou v záplavě slov. Drobné radosti, vůně, zvuky, detaily. Svítíčko sluní, zpíváčci ptáčkují, mrousky se kočkují, ze zastávky dohlédnu až na růžový panelák s tmavěčervenými pruhy, místo svého bývalého působiště... Co asi dělá ex-šéf? Skoro ho vidím. Sedí u počítače, spisuje liebesbriefy, najednou vstane, sáhne pod stůl, vytáhne lahvinku vína, v ledničce najde sýr a svolá své ovečky k odpolední hostině. Čas je stejně mrcha. Všimli jste si, že když je vám nádherně, začne hned rychleji utíkat?
Svítíčko sluní, zpíváčci ptáčkují, mrousky se kočkují... Kocouři ječí pod oknem svou jarní píseň. Ivanka, dáma mezi čtyřiceti a hrobem, vyhlédne ven a se zasněným výrazem pronese: "Budeme mít koťátka." Její spolupracovník zvedne oči od monitoru a poněkud méně zasněně odpoví: "Zase kvůli nim budu muset lézt na strom."
Jaro. Svítíčko sluní, zpíváčci ptáčkují, dívky se odhalují, zadečky kroutí. I já se nepatrně zlepšuji v břišních tancích. Sice mi stále překáží ruce, nohy a vůbec celé tělo, ale jisté pokroky jsou znát. Včera nám dokonce zatleskal jeden z pouličních pozorovatelů. Ačkoliv...po deseti pivech by možná považoval za ladnou krasavici i ježibabu s motorovou pilou.
Svítíčko sluní, zpíváčci ptáčkují, dívky se odhalují, bezpečnostní rámy se stěhují. Už žádné projdi i s batohem, dveře pípnou, sundej batoh, ukaž bordel. Od teď jen sundej batoh, projdi rámem (andělíčku, můj strážníčku, hlavně ať je ten bazmek zticha). Doufám, že na kovové knoflíky ona věc nereaguje. Jinak by se mohlo stát, že tu budu ve čtvrtek popisovat, jak jsem šla na francouzštinu ve spodním prádle. No...třeba je to záměr. U Francouzů člověk nikdy neví. Zvlášť jestli na ně taky leze jaro.
Deníček - loar vlastní prackou 16.03.2004, 16:45:00, Komentáře (3)
pondělí, 15. března 2004
Tralalala. Jsem letadlóóó
Ještě v pátek jsem brala slova svého kolegy jako docela dobrý vtip. Dnes už si nejsem jistá.
"Loar, zavírej tu krabičku nebo si ti do ní někdo položí tašku a práce bude v tahu."
"A nezavírám jí snad?"
"Já jen, že včera byla otevřená."
"Včera jsem jí určitě zavírala, jasně si to vybavuju, přece nejsem blázen."
"Tak to si teda fandíš. Pracuješ na (jméno instituce), tak nemůžeš být normální."
Hezké, že? Jenže dnes ráno si jen tak zvesela vykračuju do práce a co nevidím: Člověk v bílém plášti leze po schůdkoštaflích na jinan, ulomí větvičku, pustí jí na zem, sleze dolů, hledá větvičku, najde větvičku, prohlíží si větvičku, zahodí větvičku, vyleze na jinan...a tak pořád dokola.
Ach, mám to ale zajímavé spolupracovníky. S tímhle pánem se rozhodně musím blíže seznámit. Určitě si budeme rozumět :-))
Deníček - loar vlastní prackou 15.03.2004, 9:55:08, Komentáře (4)
pátek, 12. března 2004
Morálně indisponovaná
Přece nebudu do všech nadpisů psát jedno velké ZZZZ...ZÍV.
Nevím jak dnes začít. Jsem utahaná po příjemném večeru, venku zavonělo jaro a až na mírnou ospalost se cítím dobře.
Na druhou stranu jsou tu včerejší události v Madridu, kterým nemůžu uvěřit. Nedokážu to pochopit. Neschvaluju atentáty, odmítám takové pohrdání životy až dosud nezúčastněných lidí. Vždycky se ale snažím dopátrat nějakého motivu, důvodu, který by mohl stát v pozadí činu. A tady ho prostě nevidím. Vyhlašuji minutu ticha za všechny oběti i pozůstalé.
... ... ... ... ... ... ... ... ... ...
Zpět k mému nepatrnému životu.
Francouzština mě zklamala. Po dlouhé době jsem zhotovila domácí úkol, našla vše ne o ženě, ale o Alsasku a těšila jsem se, jak budu na hodině oslňovat svými rozsáhlými znalostmi. A zase h...nic. D. se nepodařilo najít písničku v alsaském dialektu, takže povídání o týden odložil. Místo toho jsme poslouchali svou oblíbenou hudbu, hráli na klavír, odpočívali v ložnici a za romantického svitu luny se koupali nazí v moři. Bohužel jen slovně ;-)
Poté přišel šok v podobě maďařštiny. Teoreticky samozřejmě velmi dobře vím, kdy v přivlastňování použít dativ a kdy ne, ale z huby mi vyleze vždycky něco jiného. Ach jo. Třeba mě jednou osvítí rentgen a já budu perlit. Ale co, zase se nám podařilo trochu rozhodit Jirku (lektora), když jsme se nemohli dohodnout, v které lekci vlastně jsme a co jsme dělali minule :-)
Z maďaršiny jsem se přesunula rovnou do café Damuza v Řetězové ulici na večírek amatérských překladatelů. Kavárna je to útulná a přes její umístění má i jakž takž přijatelné ceny. A taky moc dobrý Tramín :-) Chvíli nás tam svým zpěvem vyrušovala skupinka anglicky mluvících pivních turistů, ale po jemném upozornění ze strany servírky naštěstí ztichli a přesunuli se o dům dál.
My jsme zatím požívali podpůrné prostředky, abychom následně odvážili k přednesu svých překladů dvou vybraných písní od Carly Bruni. Asi jsem se musela hodně opít, protože jinak bych své zprzněné texty s kulhavým rytmem a lacinými rýmy jako noc-moc nikdy nahlas nepřečetla. Zajímavé bylo, že jsme si všichni nezávisle vybrali stejnou písničku. (Můj myšlenkový pochod: moc dlouhá, moc dlouhá, kus italsky, moc krátká, to by bylo trapný...do prkýnka, to už je poslední, co se dá dělat, musím to zkusit.)
Marcel kupodivu včera nebyl ani moc bojovný, možná se bál, že bychom mu předvedly happening pod heslem "Už jen dvakrát si zamenstruuji a budu v EU," a své oblíbené chlapské teorie pro tentokrát vynechal. Škoda :-))
Ze závěru sezení si vybavuji jen to, jak jsem se snažila Marcela přesvědčit, že nám určitě musí přečíst překlad, který udělal navíc, neboť zbožňujeme jeho sexy mužný hlas :-)) Nepřečetl, potvor jeden. Pak už jen poslední metro, poslední autobus, sprcha, šplích šplích, pelech, chrrr, chrrr.
Pro vás ještě jako bonus závislá a neobjektivní recenze Carly Bruni. Pěkná ženská, příjemný hlas doprovázený pouze kytarou, je jí dobře rozumět, nic extrémního, na můj vkus trochu nudné.
Deníček - loar vlastní prackou 12.03.2004, 10:52:00, Komentáře (3)
středa, 10. března 2004
Dej babě razítko
..a už se jí nezbavíš.
Ó má milovaná mzdová účtárno, nestačí ti, že tvé mzdové plachty jsou tak nepřehledné? Musíš nás trápit ještě jinak? Když se začátkem února podepisovalo prohlášení, pečlivě jsem naklusala do zasedačky, namalovala na patřičná místa své tři křížky, odmítla nabízené vyučtování, slušně požádala o potvrzení o příjmech a myslela jsem, že to mám pro letošek z krku.
Potvrzení o příjmech dorazilo za pár dní. I zhotovila jsem s laskavou pomocí své geniální paní matky daňové přiznání, s potěšením uzřela, že mi stát vrátí pět stovek a byla šťastná, že to mám pro letošek z krku.
Ó má milá dámo ze mzdové účtárny, proč musíš volat naší nebohé sekretářce, stěžovat si na loar, vyhrožovat, nadávat, lamentovat. Prý jsem nepodepsala daňové přiznání. Pykat budu, vyúčtování mi neprovedou, úlevy nedostanu, v ohni pekelném smažit se budu.
Ó milá paní ze mzdové účtárny, kolikrát ti mám vysvětlovat, že se přiznávám ke všemu dobrovolně a sama a že si své vyúčtování můžete strčit do pr... prostorné nádoby u psacího stolu, která se nazývá odpadkový koš?
Ó milá paní z účtárny, mohla byste prosím občas zvedat telefon? Nemusela bych vám nechávat vzkazy na bločku. Nebo mi chcete tvrdit, že vaše obědvací přestávka trvá dvě hodiny?
14:10 – Deus ex machina
Milá madam konečně zvedla telefon.
L: Prý jsem nepodepsala daňové přiznání, či co.
P: To nebylo přiznání, ale prohlášení.
L: Ale to jsem podepsala...
P: Tak já se ještě podívám. Aha. Opravdu je to podepsaný.
L: BUM! (omdlela a zhroutila se vyjevenému Lukášovi pod stůl).
Deníček - loar vlastní prackou 10.03.2004, 12:41:00, Komentáře (1)
Je čas...
vyvěsit vlajku.
Deníček - loar vlastní prackou 10.03.2004, 0:01:00, Komentáře (0)
úterý, 9. března 2004
Venku je hnusně
Ale to nevadí :-) Protože mně je fajn. Snědla jsem i ty druhé BeBe ze šuplíku, v krku vůbec neškrábaly a byly úžasně dobroučké. Po uspokojení chuťových buněk jsem se vydala za estetickými zážitky do víru velkoměsta.
Po krátkém pobytu v prostředcích hromadné přepravy jsem se octla před budovou jazykové školy. Bezpečnostní rám jako vždy zapípal, ale tentokrát to pouhým zvukem neskončilo. Připlížil se ke mě pracovník bezpečnostní služby toužící nahlédnout do mého batohu. Chudák. Takový bordel určitě ještě neviděl. Hromada papírů, nějaká ta tužka, dámské maskovací prostředky, sešit, diskman, mobil, flaška vody, jablka ("Čím víc jablek člověk jí, tím je chytřejší – to platí i pro tekutá jablka"), peněženka, čtivo, žvýkačky, všeliké odpadky a mezi tím vším propletená sluchátka. Pohled jen pro otrlé. Uznávám, že z venku to muselo vypadat jako kufr na hady/samopal/semtex.
Na francouzštině jsme se dnes učili skloňovat předložky :-) Ehm...samozřejmě, že ty předložky nebyly francouzské, tak záludná francouzština zase není.
Pak jsme byly nuceny přiznávat tajemství svého intimního života: "Kdo doma uklízí? A tatínek pomáhá? Co dělá tatínek, když maminka uklízí? Kouříš? (ne) A zkoušela jsi to někdy? (ano, když jsem byla malá) A v kolika letech? (asi v 8). A jointy kouříš? (občas)" Zkrátka křížový výslech jak vyšitý.
Dále jsme byly nabádány k ženské revoluci, výchově mužů. Mluvilo se též o ošklivé koncovce -ová. "Vopičková, to jako znamená, že tě může používat jenom pan Vopička?" Odhalili jsme též příčinu vysoké spotřeby žvýkaček v Čechách: "Mám rád české bramboráky, ale nikdy nelíbejte ženu po jídle."
Hodina vyvrcholila hrou na policejní vyšetřování. Kamila byla nařčena, že znásilnila jednu chybějící spolužačku a že jí usekla hlavu. Já jí měla poskytovat alibi. "Dobře, v 8 hodin jsi šla se svou přítulkyní do hospody..." Bohužel jsme se s Kamilou špatně domluvily, takže se hrozného podezření nezbavila. Jenom jsme pořád nezjistili, od kdy je na mladá děvčata a kam schovala tu hlavu.
Zatímco jsem "trpěla" na francouzštině, mailová schránka se mi vesele zaplňovala příjemnými zprávami. Ve čtvrtek mě čeká setkání s bývalými spolužáky v nějaké útulné vinárně. Má přijít i bojovný maskulinista Marcel, takže o zábavu bude postaráno.
Deníček - loar vlastní prackou 9.03.2004, 16:34:00, Komentáře (0)
Den žen
Nejmenovaný celostátní deník (Právo) si včera připomenul den žen. Při té příležitosti jsem se dočetla spoustu zajímavých věcí.
Myslím, že postižení budou mít z citací velkou radost :-)
"V pavučině se objevil i zajímavý český server, který najdete na adrese www.zenymuzum.info. Nechci se přímo vyjadřovat k jeho zaměření, ale některé nadpisy a ikony hovoří samy za sebe. Jedna z nich v podobě animovaného obrázku doplňuje celý název webové adresy: ženy mužům vládnou. Výmluvná je i citace Cervantese: "Muž tvoří a vychovává svět. Muže však vychovává žena."
Obsah serveru je poměrně chudý. Najdete zde především příběhy mnoha žen, které se chtějí vyzpovídat. Tomu také odpovídá kvalita článků. Ani služeb čtenářům tady mnoho nenajdete. Snad jenom na pravé straně prohlížeče můžete využít vyhledávání nebo si vybrat témata z několika kategorií. Případně kliknout na některý odkaz a tím tento server opustit.
...
www.vseozene.info Všechno zajímavé o ženách
www.zdravazena.cz Nejen o zvětšování poprsí
www.vizazista.cz Z každé udělají krasavici
www.salony.cz Módní salóny třetího tisíciletí
www.pooh.cz Více než pohodový server hlavně pro ženy
www.doktoronline.cz On-line léčba přes síť sítí?
www.victorie.cz Internetový magazín pro ženy
www.svetmodelek.cz Vstupte do virtuálního světa modelek"
Chudák Mája, chudák Arsi, chudák Medvěd a ostatní zvířátka!!! :-)))
Morcec hadry - loar vlastní prackou 9.03.2004, 11:13:00, Komentáře (3)
pondělí, 8. března 2004
Zíííív
ZZZ ZZZ ZZZZZ :-)
Asi jsem podlehla malé domácí epedemei. Včera mi bylo tak báječně, že jsem málem začala přemýšlet, jestli mě náhodou nenavštívila moje oblíbená tetička angína toužící po třítýdením vášnivém milování mezi polštáři. Dnes už je mi díky zelenému drakovi a vitalínům o něco líp, tedy až na tu strašlivou spavou nemoc. Zkrátka mi ještě není tak zle, abych byla ochotná vysedět ďůlek v čekárně u božského Káji, získat nejnovější drby o občanech našeho maloměsta a jako bonus si odnést několik kmenů zdivočelých virů. Dovolenou taky nemůžu moc plýtvat, takže jsem tady a záměrně likviduji své kolegy. Stejně jsem se určitě nakazila od Lukáše, který na mě už čtrnáct dní kašle a chrchlá.
Jinak se mám ale opravdu skvěle. Že neuhádnete, co dobrého se mi rozvaluje v šuplíku? Jedny kakaové a jedny s mlékem z jižních Čech. Ano! Jsou to ony! Úžasné, křupavé, dobroučké BeBe sušenky. Mňam. S Miňonkama na mě nechoďte, tyhle atrapy jsem nesnášela, už když nám je vnucovali ve školní žrádelně místo zákusku.
@ @ @
A vůbec! Protestuji! Pryč s šedivou zimou! Pryč s mrazem! Pryč s plískanicemi! Včera jsem v kuchyni narazila na armádu mravenců. Jaro se blíží!!! :-)))
Deníček - loar vlastní prackou 8.03.2004, 10:32:00, Komentáře (11)
pátek, 5. března 2004
Dnes žádná katastrofa
Prostě nic hodného zaznamenání. Jen si tak lehce laboruju, surfuju a tučňákuju. Abyste z toho taky něco měli, mám pro vás pár odkazů.
Arabská hudba vhodná zvláště pro Trillian a jiné svůdné tanečnice.
Tučňák stěhovákem – roztomilá variace na Sokobana z dob mého počítačového mládí.
M. C. Esher aneb Na co se ráda koukám.
Jen tak - loar vlastní prackou 5.03.2004, 18:05:08, Komentáře (1)
čtvrtek, 4. března 2004
Kde mám pořád brát ty nadpisy?
Co přinesl a odnesl čtvrtek
Ráno: Já snad nikdy nepřijdu do práce jako normální lidi. Můžu si klidně tisíckrát přivstat, ale autobus v sedm mi stejně vždycky ujede. Nechápu to. Proč musím usínat na záchodě? Proč musím usínat u snídaně? Proč vždycky hledám ponožky? Veleben buď můj zaměstnavatel, kterého takové detaily pranic nezajímají.
Dopoledne: Vzhledem k nepatrnému posunutí rána bych dopoledne vynechala.
Poledne: Čajíček Lung Ching a Dobré ráno (ach ta ironie) sušenky. O obědy se před francouzštinou ani nepokouším, dokážou mě spolehlivě uspat. Nehledě na to, že se mi při pohledu na UHO s kolínkovým blokem dělá poněkud nevolno.
Odpoledne: Hurá, francouzština. Dnes jsme probírali reálie. D. byl ve svém živlu, zahrnul nás informacemi a tunami papíru. Dokonce jsme trhli rekord v dobrovolně-povinném prodloužení lekce. Přetáhl jen maličko. Pouhých 40 minut.
Pozdní odpoledne: Pomočil mě aký taký zelený pes. Prý ho mám poslat osmi lidem. Pár pěkných myšlenek to zvíře vyplodilo, ale stejně ho asi nikomu nepředám. Holt nebudu mít příští dva roky štěstí.
Ještě pozdnější odpoledne: Maďarština. Poprvé jdu s jinou skupinou. Zahlédla jsem v ní Juana, s nímž jsem měla tu čest chodit před rokem na francouzštinu. Jsem zvědavá, jak mu to půjde. Já jsem dost mimo, protože jsem minulý týden vynechala kvůli pokusům s bramboračkou. Navíc jsem se stihla naučit jen půlku slovíček. Jojo, to zas bude boj.
Deníček - loar vlastní prackou 4.03.2004, 16:58:00, Komentáře (0)
středa, 3. března 2004
Perkele! Sledují mě!
Omlouvám se za sprosté slovo v nadpisu, ale situace je vážná.
Byla jsem odhalena. Před šikovnou všudevlezkou, dokonalou finofilní Barkou se prostě nic neutají. Asi budu muset zavést mírnou cenzuru :-)
Deníček - loar vlastní prackou 3.03.2004, 14:22:34, Komentáře (6)
Čaky
Včerejšek byl trochu na hlavu postavený. Občas jsem si připadala, jako bych spadla z Měsíce.
V práci se všechno s...kazilo. Nikdo mi neoznámil, že náš geniální soft nebere víc jak tři indexy a já si tam vesele zadávala čtyři. Proradný program ani neprotestoval. No nevadí, opakování matka moudrosti (proč už nemám íkvé 200???), dneska si tu cipovinu dám pro velký úspěch znovu.
Pak ke mě dorazilo pár neveselých informací, které mi až do noci vrtaly hlavou. Můj místní proklínací koutek by se jistě tetelil blahem, ale nechce se mi o tom psát. Není to nic soukromého, virtuální vrabci si na dané téma zajisté radostně cvrlikají, spíš mám strach, že by má písmenka vyzněla jinak, než chci.
Už vím, jak se asi musela cítit Úja, když na vysoké škole potkala Tomáše. Tomáše, jehož inteligenci a schopnosti jí dávali rodiče nějakých deset let za vzor. Tomáše, ke kterému vzhlížela jako k neznámému božstvu. A teď se z Tomáše najednou stal její spolužák a Úja zjistila, že Tomáš je obyčejně průměrný pitomec. Že má jen přebujelé sebevědomí a všichni ostatní mu to žerou i s navijákem.
Spíš zklamání než radost z odhalení.
Večer se na zastávce tramvaje zničehonic objevil Čaky.
"Můžu se zeptat? Vidíš na ty hodiny?"
"Hm, za pět minut půl osmý."
"Můžu se s tebou dát do hovoru?"
"Proč ne?"
"Jak se jmenuješ?"
"Já jsem Loar a ty?"
"Mně říkají Čakýý. Kolik je ti let?"
"23"
"Mě je 26."
"Vypadáš mladší."
"Ty taky. Máš moc krásný oči, takový zářivý. Můžu tě pohladit?"
Následovalo žadonění o pusu, pokusy o líbání, uslintané polibky.
"Nedělám něco špatnýho? Neuráží tě to?"
"Já nevím, spíš ne. Jenom to teď nechci."
Ač se s ošmatávači a ochutnávači obvykle moc nepářu, nedokázala jsem mu jednu vrazit. Byl tak bezprostřední. Jak vysvětlit mentálně postiženému, že si svého sexuálního partnera představuju jinak? Nakonec mi vnutil svůj telefon a já jsem mírně otřesená zamířila k domovu.
V autobuse mě dorazil řidič: "To je má oblíbená písnička. Při ní jsem se seznámil s ženou. Já jsem šel z hajzlu, ona šla z hajzlu, tak jsme šli tancovat. Vlepil jsem jí hubanec, ona poznala, že jsem pořádnej chlap a už jsem se jí nezbavil. A teď mám doma tanec..."
Ufff, naštěstí každé úterý jednou skončí. Ať žije středa!
Deníček - loar vlastní prackou 3.03.2004, 12:05:00, Komentáře (3)
pondělí, 1. března 2004
Mě se to netýká...
Škoda, že nemůžu na Síti najít zprávičku z sobotního Blesku (ano, takové fujtajbly občas čtu).
Ministr Urban (ten co vypadá jak vodník) v něm odpovídá na dotaz opravdu obdivuhodným způsobem. Cituji dle své špatné paměti: "Na opravu motolské nemocnice v rozpočtu opravdu peníze nejsou. Moje děti jsou naštěstí zdravé."
Moc hezké. Posílám virtuální plivanec první kategorie.
Morcec hadry - loar vlastní prackou 1.03.2004, 15:44:00, Komentáře (1)
Asi se mi to nepatrně pomotalo...
Pohlavní diskriminace obalená v navoněné lepence. Broučci v kávové Vltavě, Bláznivá Loar a ožralí muži západu.
Celý článek
Deníček - loar vlastní prackou 1.03.2004, 14:01:00, Komentáře (0)
Jsem proškolená
Pravidelné roční školení nebezpečných pracovníků proběhlo dle očekávání.
Úderem desáté jsme se nahrnuli do zasedačky (přiznávám, že některé nejmenované Měsíčnice museli přivolat pomocí telefonu), vyslechli poučení a za hlasitého povzbuzování školícího pracovníka ("V otázce 2 je samozřejmě správná odpověď a") vyplnili test.
Raději se nebudu moc rozšiřovat o tom, komu chybí pravidelná preventivní prohlídka, ani o tom, kdo má prostředky osobního monitorování schované v šuplíku, místo aby si je přidělal na referenční místo těla.
Dále vyzývám neznámé pracovníky naší úžasné instituce, aby neklepali na každou pitomost v poště. To že tu potvoru nezachytí Avast, vás neomlouvá. Opravdu nemíním strávit den mazáním nejrůznějších Thanks! a Hi! a Read the attached file.
Deníček - loar vlastní prackou 1.03.2004, 12:06:00, Komentáře (5)
