pátek, 15. ledna 2010

Trubka a trubka

V práci máme uklízečku – na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby to nebyla Trubka.

Jednoho dne se Trubka posadila k TyTrubce a narazila na video, kde mladá krásná slečna hrála na trubku. I povzdechla si Trubka: „Taky bych chtěla umět takhle nádherně hrát na trubku... Začnu se učit!“

Brrr! Všem v okolí se při tom pomyšlení zježily chlupy na zadku a prodej špuntů do uší v nejbližší lékárně záhadně stoupl.

Trubka si přivezla z chaty trubku po dědečkovi a pustila se do hraní.

„Já do toho foukala a ono to vůbec nehraje! Asi je to rozbitý... Tak jsem to pověsila na zeď, jako dekoraci.“

...zkrátka Trubka, ale neříkejte jí to.

Deníček - loar vlastní prackou 15.01.2010, 22:15:00, Komentáře (0)

pondělí, 11. ledna 2010

Protialkoholní léčba šokem

„Byl jsem na návštěvě,“ povzdechl si Zlodušín, „a kdyby mi teď někdo věnoval nejdražší víno na světě, dám ho dobrovolně bezdomovcům.“

Já taky byla na návštěvě, celých čtrnáct dní, a kdyby mi někdo dal víno nebo jakýkoliv jiný alkohol, tak ho taky věnuju bezdomovcům.

Odjíždím v povznesené náladě, která by se dala přirovnat k manické fázi maniodepresivní psychózy. Každý je jedinečná a originální bytost, i tetin hysterický řev je vlastně jedinečný a já ji kvůli němu miluju. Ne, drogama to nebylo a přešlo mě to ještě před Silvestrem s první kocovinou.

Teta a sestřenice. Kmotra. Babička. Sestra a švagr. Maminka a bratr. Třídní. Bývalá sousedka a zapřísáhlý starý mládenec.

Dávní známí, první kocovina. Jdeme se nechat ostříhat k sousedům a vracíme se po víc než šesti hodinách. Až s pomocí značně uměleckých a abstraktních fotografií zjišťujeme, jak se M. dostala čokoládová ozdoba na svetr a některé další detaily večera. Silvestr. Host a ryba třetí den smrdí, hostitel taky.

Přesun do holobytu. Čočka, zelí a nadprodukce skleníkových plynů. Znovu teta. Bratranec.

Neplánovaná zastávka u někoho, koho neumím zařadit, a setkání s jeho budoucím šéfem. Oba mluví špatně slovensky – jeden z nich je Rus a druhý si myslí, že mluví rusky.

Příbuzní třídního a jejich příbuzní. Klíčník mě štve, Mel zachraňuje situaci. Do kopce a zase dolů, za hranice do vody. V rámci zachování mých i Klíčníkových jater si začínám hrát na skoro abstinentku a nenápadně za něj piju panáky. Jen by si příště neměl dávat fernet, protože ten mi nechutná. Klíčník slibuje upéct dort, ale nakonec ho dělám já, protože se pánové zapomenou čtyři hodiny v čistírně (vrací se po špičkách v očekávání letícího válečku, opilí a s čokoládou na omluvu) a já se doma nudím.

Domů do sněhu, čaj a spát.

Deníček - loar vlastní prackou 11.01.2010, 13:23:00, Komentáře (1)

sobota, 9. ledna 2010

SMS

Venku Ladovska zima, ve vlaku finska sauna, hodina stani v poli kdesi u Pernikova.

Kratce... - loar vlastní prackou 9.01.2010, 22:37:49, Komentáře (0)

středa, 23. prosince 2009

Vánoce

a tak vůbec

radostné prožití vánočních svátků, Silvestr bez větší úhony, zdraví a štěstí v novém roce

... a nezapomeňte na ptáčky ;-)

Jen tak - loar vlastní prackou 23.12.2009, 15:39:00, Komentáře (1)

pondělí, 21. prosince 2009

Už to zase začíná

...škyt

Vánoce č. 1 jsou za mnou :-) Při té příležitosti jsem zjistila, že mi jedna z nových známých z divokého jihovýchodu poslala dopis ke Klíčníkovi do práce. Nebo přesněji – nám poslala dopis Klíčníkovi do práce. Do té práce, kde se to z nejrůznějších důvodů snažíme ještě nějakou dobu utajit a kde funguje drbárna snad nejlíp na světě. Pokud to nerozkecala sekretářka, rozkecala to KI. Muhaha. Představa, jak se asi tváří Hrozný a Mosómedve a ten zbytek, je úžasná.

Za dvě hodinky vyrážím na předvánoční nástup do své bývalé práce (Klíčníkovy práce č. 2) Nezdržím se dlouho, Klíčník si musí před odjezdem ještě něco zařídit (1), takže si před šestou sbalím svou bedýnku s teď už trochu rozlámaným, zcela nebretonským cukrovím a vyrazím se dorazit na fest noz (2).

Zítra nástup v práci. Vánoční střízlivění. Nástup na jihovýchodě. Jak na Nový rok, tak po celý rok... Škyt!

@ @ @

(1) Představuji si Klíčníka, jak otvírá dveře, pan B. pod náporem alkoholových výparů padá do mdlob a Klíčník už nemusí vůbec nic vysvětlovat. Chichichi.

(2) Pozvánka:

Fest Noz Miz Kerzu

M3, l’Arrache-coeur a slunovrat. Taneční seminář, tancovačka, koncert, jam a besídka v jednom.

* Pondělí 21. 12. 2009
* 18:00 – 23:55
* Na Slamníku, Wolkerova 12, Praha

Malý prosincový fest-noz neboli předvánoční tanečně-hudení setkání s přesahem téměř besídkovým. K tanci hrá M3, k tanci i poslechu l’Arrache-coeur. Všemu předchází malé taneční zasvěcení pro bojácné a neznalé. 21. 12. od 18:00 v hospodě Na Slamníku.

18:00 – 19:30 taneční miniseminář, krátký vhled do všech tanců večera
20:00 – 20:45 první taneční blok – M3
21:30 – 22:00 druhý taneční blok – l’Arache-coeur
22:00 – 23:00 koncert l’Arrache-coeur
23:00 – 24:00 jam, alkoholismus, cukroví a všelidové veselí

Vstupné lidové a předvánočně dojaté, 100 peněz českých. Seminář zdarma.

Deníček - loar vlastní prackou 21.12.2009, 13:43:22, Komentáře (1)

středa, 16. prosince 2009

Předvánočně

v lehkém rumovém opojení

Napečíno. Fšecko. Umatlala jsem čokoládové kuličky s karamelem, aniž bych polovinu materiálu snědla, a tím končím. Perníčky, linecký, zmíněné kuličky a pár pokusů, které už příští rok asi nebudu opakovat, abych mohla zkusit nějaký jiný katastrofický scénář. Možná makrónky, jednou se povést musí, už jsem poučená a nebudu z nich mít sněhové koule ani rozteklou placku. (1)

Většina dárků je ve skříni. Jeden na cestě – vypadá to, že rovnou dvakrát. To takhle začne máti básnit o nesehnatelné, vyprodané knížce. Já procházím internety, hledám, v horoucích peklech v zapadlých vesnicích a ještě zapadlejších obchodech nacházím a v jednom z nich objednávám. Obchod dělá mrtvého brouka, objednávám v dalším. Obchod č. 1 se probouzí a píše, že už to poslali. Mno, buď ten druhý balík nepřevezmu, nebo obdaruju ještě někoho :-)

Dárky pro mě (čti: stejně bych si to koupila a takhle třeba vyrazím příspěvek) se toulají kdesi v poštovním prostoru a snad dorazí.

Uklizeno jest už dávno, díky návštěvě potencionální tchýně.

Zašla bych do obchodu pro pár drobností, ale obávám se nejhoršího. Minulý rok jsem, abych se vyhnula návalům (1), proklouzla v pracovní době a bylo mi to houby platné.

Zavolal Záškodník a já se začala blbě usmívat. Takže znovu: je zadaný, má tři tělesné vady a já mám Klíčníka.

Mám nového kocoura, jednou ráno vylezl ze skříně. Nový kocour je celkem starý a má sračku. Nepřítel ho opíchal a odčervil.

Rozhodla jsem se. Konečně. (1) Snad :-) Až někdy za rok, za dva, za tři použiju svou obvyklou výmluvu, nebude to jenom výmluva. Teď jen začít pracovat na realizaci...

* * * * *

(1) Zbytečný optimismus

Deníček - loar vlastní prackou 16.12.2009, 22:30:15, Komentáře (1)

úterý, 1. prosince 2009

Okna dokořán

dveře zamčené

Tak nám dělají v práci okna, Píšu to se značným zpožděním, ale to nevadí, protože to stejně ještě nemají hotové.

Předpředminulý čtvrtek jsem přišla do práce, otevřela dveře do kanclu a našla Zlodušína s igelitovou plachtou. Starostlivě jsem se ho otázala na jeho duševní zdraví, protože ke mně měli dorazit až v pondělí a šla domů.

V pondělí nedorazili. Ve středu jsem měla okna, ale neměla parapety, tak jsem si i nadále užívala prodlouženého volna. Ve čtvrtek jsem měla jeden parapet, druhý jaksi nestihli, nastrčili ho až v pondělí.

Nemáme žaluzie, když je zrovna hezky, vidíme hov nic. Tedy já vidím občas i něco jiného, poprala jsem se se Zlodušínem o poslední nástěnku na chodbě (ostatní už Zlodušín stihl zprivatizovat), takže mám půvabné zatemnění s obrázky rajčat (vždycky jsem byla lehce infantilní).

Máme jednu jedinou kličku od okna, kterou stihl Technik včas ukrást na záchodě a kterou střežíme jako oko v hlavě. Čekáme na to, až nějaká firma naše staré kličky speciálně vyleští.

Minulý čtvrtek měli dělat okna ve „věži“, která sousedí s mým kanclem. V předvečer jsem si zamkla dveře jediným existujícím exemplářem klíče, aby mi je horlivá uklízečka neotevřela, a dělníci čistě náhodou nenanosili dovnitř bordel. Ráno nikde nikdo. Prý v úterý.

Včera jsem si opět zamkla dveře jediným existujícím exemplářem klíče. Ráno nikde nikdo... Až na rozzuřenou Divoženku, která se už hodinu toužila dostat ke své židli. Muhaha. To má z toho, že chodí do práce jednou za měsíc.

Deníček - loar vlastní prackou 1.12.2009, 13:55:11, Komentáře (0)

středa, 11. listopadu 2009

Jen tak o ničem

ať mi to tu nezruší pro neaktivitu :-)

V pátek se po letech uvidím s Nevymáchanou. Docela se těším. Bude to lehce hromadný sraz, takže s ní nebudu muset rozebírat nedorozumění stará, která navíc znám jen z druhé ruky, ale budu osobně přihlížet vzniku nových konfliktů a nedorozumění. Škodolibého smajlíka si domyslete sami.

V sobotu se možná uvidím s Klíčníkem a zcela (ne)škodolibě mu povím, že jeho řešení má jeden drobný technický háček. A když mi nevěří, že lze akce Z provést podle plánu A, ať si ji tedy provede podle plánu B a pak si příslušná lejstra, aby nebyl za černou ovci, shání sám. Muhaha. Nakonec ho stejně budu muset dotáhnout někam k vyšším a důvěryhodnějším instancím, protože tohle mi taky neuvěří.

Likviduji další čaj – vlastně spíš koření do čaje, co dostal Zlodušín od Divoženky (můžou být divoženky blond?). Soliman dostal od Divoženky kuličky, které smrdí jako maso a chutnají jako kandované ovoce (říkal Zlodušín, já nesebrala odvahu), a všem je nabízí. Já od Divoženky naštěstí nedostala nic.

Záhada nefunkčního topení v Solimanově kanceláři rozpletena. Ukázalo se, že se teplá voda neumí teleportovat a přeřízlou a zaslepenou trubkou prostě neproteče.

Konečně jsem na vlastní oči viděla bájného a báječného pana W. Ve skutečnosti vypadá jako mnohem menší úchylák než na fotce. Prohlásil, že je skvělé, že jsem žena, a dal mi vizitku.

Potřebuju ostříhat. Taky potřebuju nové kalhoty, tyhle se začínají povážlivě rozpadat.

Deníček - loar vlastní prackou 11.11.2009, 14:47:00, Komentáře (0)

středa, 21. října 2009

Krátce a výstižně

Studijní oddělení opět zešílelo...

Přišel mi mail. Dnes mi přišel mail :-D

Zpravu o vykonanych aktivitach v ramci doktorskeho studia v roce 2008/2009 je nutne vyplnit nejpozdeji do 30.9.2009. Pote se system uzamkne pro pristup studentu. Nasledne bude vase studijni vysledky hodnotit skolitel (do 15.10.2009).

Poprvé ho poslali jako obvykle v půlce září, ale proč to musí připomínat zrovna teď, kdy už všechny termíny odsvištěly kamsi do vesmírných dálav?

To mám za to, že jsem ten věčný (ne)student...

Morcec hadry - loar vlastní prackou 21.10.2009, 12:51:25, Komentáře (1)

čtvrtek, 24. září 2009

Podzim

Období kaštanů.

Malé, hnědé, lesklé. Válí se po zemi. Na ulici, na trávě, v parku. Za pár dní oschnou a bude po lesku.

Škoda, že už po mně nikdo nechce, abych je sbírala na zimu pro zvířata. Nasbírala bych jich velký kýbl, zabořila do něj ruku a přesypávala svůj pokad ze strany na stranu, z dlaně do dlaně, jako strýček Skrblík, když si hrál se zlaťáky. Takhle jen do jednoho kopnu a jdu dál.

Mohla bych si aspoň vyrobit zvířátko :o)

Jen tak - loar vlastní prackou 24.09.2009, 22:25:00, Komentáře (1)

úterý, 15. září 2009

Malá ale moje

sociální fóbijka

Nerada chodím někam, kde nikoho neznám. Nebo skoro nikoho. Skoro nikoho je možná ještě horší než vůbec nikoho, prababiččino proslavené „však mě neznajó“ při dělání ostudy někde v obchodě v cizím městě na to sedí dokonale.

Nerada po někom něco chci, i když vím, že ten někdo je tady od toho, že přesně tohle je jeho práce.

Mám svou třináctou komnatu, ve které není nic strašného, ale přesto jsem do ní vpustila jen pár lidí. Možná i míň než pár. Moje komnata, můj prostor, moje postýlka, můj talířek, moje polívčička.

Bylo by načase odemknout dveře a komnatu zpřístupnit veřejnosti. A třeba se s někým poradit, jestli bych neměla trochu uklidit, vymalovat a pořídit si nový stoleček.

Jenže... (Skok na začátek cyklu)

- – - – -

Pod čarou a zcela mimo téma. Proč musíme schůzovat zásadně v nejsmradlavější hospodě v celém širokém a dalekém okolí? V hospodě, kde se i já zapřísáhlá nekuřačka (cigarety mi kupuje Rybushka) dusím. V hospodě tak smradlavé, že cestou domů přebiju i bezdomovce a pak musím hned, nejlíp i s oblečením do vany? Já vím, že se Velitelka zná s hospodským, ale to neznamená, že mě to neštve. Dnes jsem si aspoň ráno vzpomněla a učinila preventivní opatření – na sobě mám roztrhané rifle, které jinak nosím už jenom na zahradu, věci jsem přeházela do podobně roztrhané tašky a nechala doma sako, abych nesmrděla ještě čtrnáct dní.

Deníček - loar vlastní prackou 15.09.2009, 17:06:00, Komentáře (1)

pondělí, 14. září 2009

Orientalische Mischung

se jmenuje čaj, který jsem dostala od Zlodušína, který ho dostal od vídeňského špeha. Je cítit trochu jako bolavá noha, ale je lepší než ten karamelový, co jsem dostala od Zlodušína, který ho dostal pod stromeček, minule. Zároveň je ale horší než ten bezejmenný, co jsem taky dostala od Zlodušína (a on ho zase dostal od pana W.), protože ten se sice nedal pít, chutnal asi jako voda z ponožek, zato se ale dal sníst. Jsem holt takový čajový odpadkový koš.

V ulici nám už přes měsíc předělávají kanalizaci. Teda spíš nepředělávají, jen jednou za čas, nejlépe o víkendu v 7 ráno přijedou s bagrem nebo sbíječkou. Uznávám, že trubku položit stihli, ovšem na hlavní kanál ji prý nenapojí, protože prý došly peníze. (Jak došly peníze? Páni radní netuší, kolik mají na účtu?) Milá trubka odnikud nikam bude čekat v zemi na lepší časy.

Klíčník kupodivu ještě nevycouval. Budu mu muset představit maminku, ta by ho mohla dostatečně vyděsit, s věkem se u ní začínají projevovat babiččiny geny (aneb jak babička donutila pošťáka, aby jí místo roznášení pošty posekal zahradu). Ovšem, když jsem tak viděla jeho příbuzenstvo, na podobné výstřelky bude zvyklý. A pak taky váhám, jak to co nejopatrněji sdělit Příšerce, kterou ve středu uvidím a která nás oba zná a nikdy by ji nenapadlo, že jsme schopni takových zvěrstev :o)

Deníček - loar vlastní prackou 14.09.2009, 13:23:00, Komentáře (2)

čtvrtek, 10. září 2009

Nafukovací

...prsa

Dnes odpoledne za mnou přišel Zlodušín s dobrou zprávou. Přijede pan W.,* aby zkontroloval svého svěřence.

Hurá! Konečně ho uvidím! A kdy že přijede?

To se ještě neví.

Já že bych se předem vyzbrojila patřičným oblečením a poletovala tu po budově jako obsluha nahoře bez.**

Musíme ti pořídit silikony. Nebo nafukovací prsa. Hned jak uvidíš, že W. prochází vrátnicí, zamáváš na něj a začneš zuřivě foukat (naznačuje rukama do závratných rozměrů rostoucí horní objem). Jak je W. normálně spíš bledej, tak teď bude úplně červenej!

- – - – -

*) Ten pan W., co mi vždycky poděkuje za dobře a pečlivě vyplněný soubor (což Zlodušín považuje málem za nabídku k sňatku) a pak mi to celé od základů přepíše.

**) Pan W. je slušně vychovaný, a když při poslední návštěvě Prahy omylem (?) zapadl do hospody s obsluhou nahoře bez, byl z toho patřičně šokován, mravně pohoršen a měl další tři dny o čem vyprávět.

Deníček - loar vlastní prackou 10.09.2009, 15:36:44, Komentáře (0)

Šéfová

„Moje šéfová mě poslední dobou strašně štve,“ ulevil si Klíčník.

Všude je jí tak nějak plno. Ona přijde do práce, a pak si třeba hodinu vaří čaj.

Loar přijde ráno do práce, postaví vodu na čaj. Za půl hodiny jde na záchod a zjistí, že voda vystydla. Zapne konvici. Vrátí se ze záchoda, napíše mail, vzpomene si na konvici a zjistí, že voda je zase studená. Nasype čaj na sítko, zapne znovu konvici. Po dalších několika minutách se ozve Technik, jestli jí to má zalít.

Kytky už má i v zasedačce. Já se divím, že jí za to vedení nesprdne.

Loar si vzpomene na Adélu, co mají v práci, a na svůj domácí květinový stůl (stolkem se to nazvat nedá) a přeplněné parapety.

Od rána do večera se krmí. Furt něco žere.

Loar se krmí jen od oběda (což ovšem pro Klíčníka bude znamenat ráno). Včera to začalo rohlíkem se sýrem, pokračovalo paprikou, rajčaty, broskví, tvarohovou activií, křehkým toastem z pytlíku (musela jsem se podívat, jak se to vlastně jmenuje), další broskví, jablkem, a když Klíčník dlouho nešel, dala si ještě jogurt a toast.

Všude po ní zůstávají drobky.

„Ten křehký toast jsem asi neměla jíst,“ říká si Loar. „Kromě toho, že mám drobky za podprsenkou, vypadá to kolem mého pracovního stolu jako na drobkovišti.“

A mluví s plnou pusou. Nechutný.

„Tho je opwavdu hwůoza,“ zamumlá Loar a snaží se rychle spolknout kousek zeleniny v těstíčku.

No nebude z nás krásný pár? ;-)

Deníček - loar vlastní prackou 10.09.2009, 11:19:00, Komentáře (1)

pondělí, 7. září 2009

Dietní režim a hygienické návyky

na divokém jihovýchodě

„Doktorka mi napsala do papírů, že si mám upravit hmotnost,“ prohlásila potencionální tchýně. „Ale nenapsala tam, jakým směrem. Tak to bych se měla pořádně nacpat, vždyť já jsem tak strašlivě hubená.“ Pak už se jenom uznale poplácala po zadku a zasedla k talíři.

V širším rodinném kruhu koluje historka, v níž jakási dáma měla přinést manželovi do nemocnice lehké jídlo a dorazila s kopcem řízků. Na námitky ošetřujícího personálu odvětila, že jsou dietní, protože je smažila na oleji a ne na sádle.

Podle toho už je asi celkem jasné, jak to asi na jihovýchodě vypadalo.

Musím uznat, že jsem za celý svůj život nesnědla tolik špeku, jako tam za tři týdny. Já, která se podobným dobrotám vyhýbám jako čert kříži... Jenže tady jsem si mohla víceméně vybrat, jestli budu snídat suchý bílý chleba (fuj) a poslouchat věčné přemlouvání, abych se pořádně najedla, nebo chleba, špek a nějakou tu klobásu. Vybrala jsem si to druhé, když se na špek nasype půl sklenice sladké papriky a sní se k němu půl kila cibule, není vlastně zas tak špatný.

Cibule, to je další věc, které jsem snědla snad metrák. Česneku jen půl metráku.

A taky tunu vína, hroznového, co jiného taky jíst na vinici (samozřejmě zapíjené vínem tekutým).

Fazole. Moc fazolí. Ještě víc fazolí. Kdyby nás chtěl v noci někdo přepadnout a pozabíjet ve spánku, nepovede se mu to, protože by u dveří od ložnice padl smrady.

A hlavně – ta nejdůležitější věc: pravidelné čištění zubů. Ráno, po snídani, před obědem, po obědě, před večeří, po večeři, v případě potřeby i během dne. Sotva stihl člověk otevřít oči, první, co uzřel, byl náš hostitel s ústní vodou v jedné a kartáčky na zuby v druhé ruce. Při bližším pohledu se ukázalo, že kartáčky vypadají podezřele skleněně a že ústní voda se nevyplivuje, nýbrž polyká.

Pevně doufám, že ta dvě kila navíc, která jsem si dovezla domů jako suvenýr, jsou prachobyčejné sádlo a ne zvětšená játra :o)

Deníček - loar vlastní prackou 7.09.2009, 21:16:00, Komentáře (1)

neděle, 6. září 2009

Tam a zase zpátky

Abstinenční příznaky a velmi špatný romantický příběh pro ženy

Odpotácet se ráno na vlak, cesta s mladou Makedonkou ubíhá poměrně rychle.

Vypotácet se z vlaku a pomalu ale jistě se octnout ve velmi špatném romantickém filmu. Romantické přírodní kulisy, zeleň, les, cvrčci cvrkají, občas zahouká sova, oheň praská a plápolá. Hlavní hrdinové sedí u ohně, koukají do plamenů, když tu padne cosi jako nabídka k sňatku. Hlavní hrdina se zahledí směrem k hlavní hrdince a optá se, zda by s ním chtěla žít, jak by si představovala svatbu, kolik by chtěla mít dětí, a přihodí k tomu, že se mu líbila už tehdy před dvanácti lety.* Hlavní hrdinka tiše úpí, protože se hlavního hrdinu během oněch dvanácti let snažila několikrát neúspěšně sbalit, několikrát byla odbyta s tím, že hlavní hrdina nechce vztah, neboť je náladový, nesnáší lidi a bude z něj alkoholik, až to někdy před půl rokem, kdy se jí hlavní hrdina optal, jestli by šla za kmotru jeho dětem, a chtěl ji seznámit s lesbickou spolupracovnicí, definitivně vzdala.

Pak se romantický film přehoupl v horor – rodinné sešlosti, jedna strašlivá teta a zjištění, že ony stránky, které hlavní hrdinka objevila v dávných dobách společného pracovního poměru v historii internetového prohlížeče na sdíleném počítači, opravdu patřily hlavnímu hrdinovi.

Horor pokračuje návštěvou kamarádů, ze které si hlavní hrdinka moc nevybavuje. Snad jen, že počet zlikvidovaných lahví všech možných lihovin přesáhl kritickou mez a že kamarádova dcera v kosmetickém záchvatu vyškubala hlavní hrdince obočí do směšné až děsivé čárky (naštěstí to už dorůstá).

Následuje oddych v romantických kulisách a (skoro) rodinná idylka. Hlavní hrdinové se shodnou, že se jim ještě nechce do práce, a svorně volají svým šéfům, aby jim prodloužili dovolenou.

Demonstrace (inzerovaná v minulé SMS) a návštěva dalších příbuzných a kamarádů je naštěstí zavržena a oba hrdinové se oddávají páchání trestné činnosti (např. krácení spotřební daně) a popíjení výsledných produktů.

Přichází den odjezdu. Hlavní hrdina naštěstí dostane spásný nápad a opije řidiče, takže se odjezd o den odkládá. Večerní vlak a zazvonil zvonec, filmům je prozatím konec.

Hlavní hrdinka má lehkou ponávratovou depku (nebo abstinenční příznaky).

- – - – -

*) Přičemž je to o to romantičtější, že hlavní hrdinové se původně vlastně vůbec neměli potkat. Kamarádka hlavní hrdinky chtěla odjet na hory a požádala hrdinku, jestli by za ni nezaskočila. A tak se hlavní hrdinka ocitla ve špatný čas na špatném místě, tj. v jedné místnosti s hlavním hrdinou. Strávili spolu krásný romantický týden, kdy hlavní hrdina pěl ódy na produkty práce hlavní hrdinky a hlavní hrdinka s okouzlením sledovala hrdinovy hluboké modré oči. Poté se hlavní hrdina na rok odporoučel na druhý konec světa.

Po roce a něco se hlavní hrdinové octli ve dvou více či méně profesionálních vztazích, ze kterých se hlavní hrdinka zpovídala věštkyni Úje (co Úja řekla, to se většinou v následujících vteřinách opravdu stalo), která to s povzdechem komentovala slovy: „Vy dva se jednou vezmete.“ Profesionální vztahy skončily, hlavní hrdinka si našla jinou práci, následoval ještě jeden pokus typu nesnáší lidi a bude z něj alkoholik a cesty hrdinů se na nějaký čas (asi tak 5 let) rozešly.

Před dvěma lety byla hlavní hrdinka kdesi s Veličenstvem (společný známý), který prohlásil, že se ho na ni hlavní hrdina ptal a že by se mu třeba mohla ozvat. Což hlavní hrdinka taky udělala. Zbytek (tj. několik večeří, zlomená noha, osudná lesbická kolegyně a několik dalších historek) by se dal dohledat v archivu. O tom, zda se hlavní hrdinové nakonec opravdu vezmou, či ne, budu nadále informovat.

Deníček - loar vlastní prackou 6.09.2009, 20:38:00, Komentáře (5)

neděle, 30. srpna 2009

SMS

Paradox: bude demonstrovat, aby mohla delat neco, co sama poradne delat neumi.

Kratce... - loar vlastní prackou 30.08.2009, 9:29:23, Komentáře (0)

neděle, 23. srpna 2009

SMS

Pro Trillian: V noci prselo. Nikoliv vsak po indicku, na to se pry nejdriv musim nechat naockovat proti zloutence.

Kratce... - loar vlastní prackou 23.08.2009, 8:37:21, Komentáře (0)

neděle, 16. srpna 2009

Od slepice po geeka

a zase zpátky.

Užila jsem si krásný slepičí týden. V práci ani noha. Prošla jsem se po městě (v pracovní době), nakoupila mazadla a pičifuky, vyzvedla podprsenky, zašla s Trillian na oběd, ochutnala tu šíleně drahou B&J zmrzlinu... Což o to, je dobrá, to ne že ne, ale zase až tak dobrá, abych za ní chtěla dávat tolik peněz, to taky ne. A hlavně, co bych dělala s čokoládovou, smetanovou či vanilkovou, s křupinkama, s karamelem, s kousky čokolády i bez, když já mám nejradši mangovou, borůvkovou a kiwi.

Vymyla jsem si mozek.

Povečeřela víno a můj největší problém byl, jestli si na dovolenou sbalím sukni modrou nebo červenou.

Jenže pak mě napadlo, že budu hrozně chytrá a budu si hrát na šíleného geeka. Vezmu staré soubory, přece nebudu smolit něco jiného v něčem jiném, s čím vlastně neumím zacházet, upravím jednu část, co se mi kdysi nelíbila, a ušeřím tím spoustu času. Muhaha. Drobný problém, s tímhle už taky neumím zacházet. A tak tu teď koukám na hromadu příkazů, klíčových slov a definic, které jsem sesmolila před dávnými lety, obdivuji svou tehdejší inteligenci a přemýšlím, kam jsem založila ten zas*aný manuál.

Asi to odložím až po dovolené, na dovolenou vezmu neupravený polotovar (Klíčník slíbil, že mi to zkoukne) a vrátím se raději k důležitějším věcem. Třeba zrovna k těm sukním. Asi si nakonec radši sbalím obě.

Deníček - loar vlastní prackou 16.08.2009, 1:21:00, Komentáře (3)

pátek, 7. srpna 2009

Už nikdy nebudu věřit Čekej Dlouho

že zpoždění je jen 15 minut.

Jen 15 minut? Fajn, přece se nepotáhnu na druhý konec města na autobus.

25 minut. Hm, to už by se bývalo vyplatilo, ale těch 10 minut počkám.

35 minut. Z důvodu výměny soupravy zpožděného vlaku. Hehe, určitě jim zase někde chcípla drncavá Regionova.

Vlak zrušen. Omlouváme se. Za 5 minut jede rychlík.

Tak za 15. Tenhle rychlík má přece zpoždění vždycky.

Za 20.

Pak už radši přestali hlásit a milý rychlík s nějakým pětatřicetiminutovým zpožděním odjel jako courák, takže ještě pár minut nabral cestou.

Naštěstí čtu pomalu. Kdybych četla rychle a stihla dočíst knížku, ještě než jsem se dostala domů, byla bych naštvaná. Takhle mám aspoň o čem psát.

Nakonec se z toho vyklubalo téževé, protože podle hlášení zastávek se za půl hodiny dostal skoro na konečnou. Až na to, že za okny to vypadalo trochu jinak ;-)

Morcec hadry - loar vlastní prackou 7.08.2009, 22:59:00, Komentáře (1)